Pracovala jsem jako marketingový specialista pro ryze českou firmu, která působila na trhu práce již patnáct let. Myslela jsem si, že zde budu pracovat až do důchodu, nicméně bohužel…

Bad day

Ráno jsem se probudila jako obvykle v 6 hodin. Vstala jsem z postele, rychle na sebe hodila legíny, kabát, kozačky a šla vyvenčit psa. Vrátila jsem se, zapnula jsem televizi, uvařila si silný černý čaj a namazala chleba máslem a domácí marmeládou. Uvelebila jsem se na gauč a snídala. Můj každodenní rituál.

Po snídani jsem pospíchala do koupelny, abych ze sebe udělala člověka. Oblékla jsem si černé silonky, růžové pouzdrové šaty a černé sáčko luxusní značky, abych působila reprezentativně a upraveně, jako vždy. Obula jsem kotníkové boty na podpatku a rychle uháněla k autu, musím být v práci přesně v 8 hodin. Šéf si potrpěl na dochvilnost a já chtěla být vždy perfektní.

Zapnula jsem počítač a šla si uvařit ranní kávu.

Jako každý den jsem nejprve zkontrolovala e-mailovou poštu, kde na mě vyskočil e-mail od šéfa, abych se za ním dostavila ve 13 hodin na schůzi. Co budeme probírat, to nepsal, avšak předpokládala jsem, že se, jako obvykle, mrkneme na moji marketingovou strategii, měsíční marketingový plán a shrneme plnění plánů předchozích.

Na oběd jsem šla v 11 hodin. Pauzu jsme měli 45 minutovou, tudíž jsme zvládali poobědvat ve vedlejší restauraci a ještě i projít okolní obchody.

Ve 12.55 jsem byla nastoupená u kanceláře šéfa a čekala jsem na jeho příchod.

„Dobrý den kolegyně, posaďte se.“ Uvařil mi kávu a posadil si naproti mně. „Pracujete tu od začátku a já si Vaší práce, jak jistě víte, velice vážím. Chtěl bych Vám říct, že kdykoliv budete chtít, dostanete ode mě to nejlepší doporučení.“ Počkat, tady něco nesedí, jak doporučení?!

Vzpřímila jsem se a obejmula oběma rukama hrnek s kávou: „Já Vám nerozumím…“ vykoktala jsem. „Bohužel Vás musím propustit. Jsme ve finanční krizi a já se rozhodl, že si marketing budu spravovat sám.“

Zírala jsem na něj a v hlavě se mi honily neucelené myšlenky. Myslí to vážně? To už jsme stáli, podávali si ruce a já s křečovitým úsměvem od ucha k uchu, který zakrýval mé totální zoufalství, odcházela z místnosti. Co si teď počnu? Ve své kanceláři jsem se rozbrečela…

Dva měsíce výpovědní doby utekly jako voda a já se, ač jsem se snažila, ocitla bez zaměstnání s pouhou ubohou podporou z úřadu práce.

Jazykové dovednosti

Hledala jsem zaměstnání markeťáka, vždyť mi to vždycky šlo a byla jsem v tom opravdu dobrá. Bohužel jsem ale narážela na inzeráty, kde byla vyžadována dokonalá znalost angličtiny. Copak já na to mám? Stará bréca, která mluvila anglicky naposledy před šestnácti lety na vysoké škole…

Rozhodla jsem se nevzdat. Brouzdala jsem po internetu a hledala kurzy angličtiny. Brno je naštěstí v tomto ideální na výběr, protože je zde více jazykových škol.

Doma jsem se pomalu přestala převlékat z pyžama, se psem chodil už jenom přítel a já propadala panice. Musím se donutit chodit alespoň na ten kurz, který jsem si našla. Čekala jsem na telefon z jazykové školy PELICAN, kde mi slíbili, že ke mně seženou co nejrychleji dalšího uchazeče a moje studium bude moci začít.

Požadovala jsem výuku angličtiny minimálně dvakrát týdně, abych se naučila co nejrychleji, tak nebylo jednoduché dalšího účastníka sehnat. Standard bývá kurz jedenkrát týdně 90 minut.

Po týdnu mi zazvonil telefon a bylo mi oznámeno, že můj kurz angličtiny se otevírá a já mohu v pondělí nastoupit na první hodinu.

Návrat mezi lidi

Namalovala jsem se, sčesala vlasy do úhledného drdolu, oblékla si upnuté džíny (nijak jsem za ten čas strávený doma naštěstí nepřibrala), bílou hedvábnou košili, černé tenisky a kožený křivák a vyrazila jsem po dlouhé době ven.

Na výuku angličtiny v Brně jsem dorazila, jak je mým zvykem, včas a připravená. Slečna v kanceláři školy mě uvedla do třídy, kde již seděla druhá studentka, a společně jsme počkaly na lektorku.

Hodina začala na minutu přesně. Lektorka byla mladá sympatická paní, která dokonce i několik let žila ve Spojených státech amerických. Angličtina s ní byla záživná a jako by mi sama „lezla do hlavy“.

Za měsíc tohoto intenzivního kurzu angličtiny jsem si již troufla odepsat na inzerát, který nabízel práci marketingového specialisty a požadoval skvělou znalost anglického jazyka.

Pohovor

Na pohovor jsem se týden připravovala. Lustrovala jsem firmu ve všech možných vyhledávačích, přečetla jsem jejich webové stránky od shora dolů nejmíň čtyřicetkrát, četla jsem diskuze o firmě, dokonce jsem se i jela podívat na místo, kde firma sídlí.

V den pohovoru mi nebylo nejlépe, žaludek jsem měla jako na vodě a cítila se naprosto pod psa. Práce se mi opravdu zamlouvala. Vypadalo to na super kolektiv, výborné pracovní podmínky a skvělý plat, prostě sen.

Pohovor probíhal v menší kanceláři, která byla oddělená sklem od odpočinkové zóny, ve které se mohli zaměstnanci scházet, radit se a odpočívat. Byla zde nádherná kuchyňská linka se všemi spotřebiči, k dispozici káva, nealkoholické nápoje i mísa s ovocem a nádherná klidová zóna s koženými křesílky a květinami.

Pohovor probíhal v angličtině i češtině. V zaměstnání byla vyžadována perfektní znalost obou jazyků.

Telefonát

V ruce jsem svírala svůj iPhone a nevěřila jsem vlastním uším. Právě jsem ukončila telefonní rozhovor s personálním oddělením z firmy, kde jsem před několika dny absolvovala pohovor, a byla jsem přijata.

Můj projev se líbil, angličtinu i češtinu ovládám perfektně a ve firmě si jsou jistí mojí kreativitou a smyslem pro „tah na správnou branku“. Mám radost, od prvního nastupuji!

Jak je tomu dnes?

Jsem na pozici vedoucího marketingového pracovníka a pracuji denně s úžasnými kolegy v nejlepší firmě, jakou jsem si mohla přát. Angličtinu používám neustále a jsem opravdu dobrá.

Děkuji kurzům angličtiny v jazykové škole PELICAN, bez nich bych nevyšla z domu a nedokázala se dostat tam, kde nyní jsem.