Strojírenství je oborem, kde je přesnost na prvním místě. Každý strojírenský výrobek musí mít stejné rozměry, jako má jeho prototyp. Totéž ale platí i pro řemeslnou dílnu. K čemu slouží koncové měrky a jaká je jejich nabídka?

Kde se koncové měrky vzaly?

Už i malé děti ve škole se v pracovním vyučování učily pracovat s posuvným měřítkem. Ne nadarmo se říká, abychom raději dvakrát měřili a jen jednou řezali. Pojďme se společně podívat na koncové měrky, které se ve strojírenství využívají.

Johanssonovy měrky

Pokud se nepohybujete v oblasti strojírenství nebo řemeslné výroby, tak jste určitě označení Johanssonka nikdy neslyšeli. Zasvěcení ale už vědí, o čem je řeč. Jedná se o koncové měrky, jejichž tvůrcem je Carl Edvard Johansson ze Švédska. Říká se jim také základní měrky a poprvé se objevily na přelomu 19. a 20. století, kdy si rozvoj strojírenské výroby vyžádal přesnější měření.

Ve své podstatě jsou to ocelové nebo keramické hranoly či destičky s přesností rozměru až 0,001 milimetru. Využívají se jako hmotný etalon, přičemž etalonem myslíme měřicí jednotku, která si zachovává přesnou délku. Koncové měrky jsou proto uznávány jako základ délkového měření. Lze je využít pro měření délek, ke kalibraci, nastavení či kontrole měřicích přístrojů a měřidel.

Sady koncových měrek

V průmyslové i domácí dílně se oplatí pořídit sady koncových měrek podle DIN3650 ve třídách přesnosti 0 a 1. Tyto sady jsou dodávány po 31, 87 nebo 103 dílech. Jednotlivé koncové měrky lze ovšem dodat i samostatně, a to až do rozměru 1 000 milimetru. Na jejich výrobu se obvykle používá vystárlá, speciálně legovaná ocel, případně keramika, a každá jednotlivá měrka má i své jednoznačné identifikační číslo. Keramické koncové měrky mají až desetkrát větší odolnost vůči otěru než ocelové.

Pro přesnost měření jsou koncové měrky nezbytnou pomůckou, která by neměla chybět v žádné dílně.